Jelikož mne nadchla atmosféra, kterou jen nasál na Hervis půlmaratonu na konci března roku 2012, rozhodl jsem se, že budu také běhat s národem, a to na více místech naší země. Vznikl totiž nový běžecký seriál, který běžce kromě Prahy zavádí i do Českých Budějovic, Olomouce a Ústí nad Labem.
V sobotu, 9.června 2012 v sedm hodin večer jsem tak stál zhruba s dalšími dvěma tisícovkami podobně pohlcených běžců na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích. Medardovský víkend se velmi nevyvedl. S rodinou jsme do Budějovic přicestovali v pátek odpoledne, a už od Benešova vytrvale pršelo. Na střeše jsme měli kola a plánovali z jeho sedla poznávat kraj rybníků. Pršelo ale i v sobotu ráno, v sobotu odpoledne, pořád. V šest večer ale déšť ustal, a zhruba čtvrt hodiny před večerním startem půlmaratonu vylezlo sluníčko! Pořadatelé si zaslouží obdiv!
Jak už to u Odnohových bývá, kam chceme, tam dorazíme, zřídkakdy ale včas. Tak se stalo také nyní. Start v 19 hodin, amatérský běžec Odnoha, nerozcvičený a snažící se v mp3 přehrávači nalézt běhací muziku, doráží s číslem 949 na start osm minut před startovním výstřelem. Chtěl jsem dosáhnout lepší výsledek, než na jaře v Praze (1:55:53), ale že bych pro to udělal všechno, to nemohu říci. Můj pozdní příchod na start budiž toho důkazem. Zařadil jsem se tady za vodiče s balonkem s časem 2:30 hod., protože balonek s časem 1:50 hod., kterého jsem se chtěl co nejdéle držet, jsem neviděl. Inu, kdo pozdě chodí, bílý balonek nevidí.
Proběhl jsem startem, užíval si tu atmosféru stovek a tisíců fanoušků podél trati a začal se propracovávat dopředu. Stálo mě to hodně sil, asi tři kilometry mi trvalo, než jsem vůbec bílý balónek s časem 1:50 zahlédl. Tato stíhačka mě vyšťavila tak, že jsem byl rád, že se další dlouhé kilometry vzdálenost mezi balonkem a mnou nezvětšovala. Když jsem se trošku rozdýchal a srovnal s nečekaně pálícím sluníčkem, dostal jsem se do příjemného běžeckého rozpoložení. Byla jen otázka času, kdy vodiče s bílým balonkem doběhnu. Stalo se tak na desátém kilometru.
Chvilku jsem se vznášel na pozitivní vlně, a běželo se mi tak dobře, že jsem se rozhodl, že mu vodiči s bílým balonkem uteču. Přání ale bylo jen otcem myšlenky. Na úvod spotřebované síly chyběly, takže jsem se pořád motal kolem tohoto vodiče. Pět kilometrů jsme běželi de facto bok po boku, na poslední občerstvovačce na kilometru patnáctém mi došlo. Skupinka držící se této časové mety se mi postupně vzdalovala, a nebylo již síly, kterou bych vydoloval ze svého zničeného těla. Hlava ale stále cíl 1:50 nevzdávala, protože bylo jasné, že vodiči běží na hrubý čas. A mě přeci jen chvíli trvalo, než jsem se svým čipem přeťal startovní čáru. Byla to ale muka, poprvé jsem použil namočené houbičky na osvěžení, řady fanoušků podél trati se mi začaly slévat v jednu vícebarevnou masu. Naštěstí jsem si v té mase nalezl rodinu, která mne vytrvale povzbuzovala.
Na pokraji sil jsem přeťal ukazatel 20 km. Na ten poslední kilák a kousek jsem dle hodinek měl zhruba pět a půl minuty. Věděl jsem, že to prostě musím dát, a sahal jsem úplně na dno svých sil. I videozáznam z mého přiběhnutí na prosluněné náměstí (video bohužel existuje 
), dokazuje, že jsem mlel z posledního. V cíli jsem si ještě „zasprintoval“ (později jsem se dozvěděl, že jsem finišoval ve dvojici s dalším boleslavákem), vypnul stopky a pamatuji si, jak jsem se "úplně debilně" doširoka zasmál. Na hodinkách stálo 1:49:51 hod. Cíl splněn! Oficiální čas byl pak ještě o tři vteřinky lepší: 1:49:48 hod., celkově lichotivé 493. místo.
Nepamatuju, že by mě někdy takhle pálily svaly. Po pár desítkách minut jsem ale věděl, že další půlmaraton, na který v září pojedu do Ústí nad Labem, zkusím ještě rychleji. Tak držte palce.
PS: V noci po závodě zase začalo pršet. Pršelo i v neděli dopoledne, i odpoledne. Netknutá kola jsem zase upevnil na střechu auta a vyrazili jsme na sever. Déšť jsme si přivezli s sebou.