info@nasekosmonosy.cz
725 244 482
Naše Kosmonosy
Od sametové revoluce k "velkému ohni"
Tentokrát se budu zabývat osudem historické budovy, která po 300 let určovala společenský život i na náměstí - panského hostince, posléze hostince U českého lva, zkráceně "U lva", ale také hostince u Borovičků, dříve u Andělů. Moje generace ho zažila jako "multifunkční" budovu (to označení mě od jisté doby pronásleduje): vedle restaurace v ní bylo několik obchodů. Pamatuji cukrárnu a mlékárnu, kde měli výborné jogurty ve sklenici s marmeládou na dně. Vedoucí prodejny měl stejnojmennou přezdívku. Podobu ukazuje starší fotografie, soudě dle modelu auta z konce 20. let (Škoda 430 ?, znalci, můžete upřesnit?), zachycující následek jeho střetu s cyklistou.
V roce sametové revoluce zde byla hospoda a samoobsluha. Již delší dobu také zábradlí, o které se před hospodou někdy po celý den opírali členové svérázného diskusního klubu. Proto tento kout dostal přezdívku "líný roh". Po revoluci se Kosmonosy opět osamostatnily a v samobsluze se stala mimo jiné hitem Coca cola. Pak přišla majetková restituce a nedlouho poté prodej objektu další soukromé osobě. Ještě poznámka: k prvnímu výročí zmíněné revoluce byly na náměstí vysazeny dvě lípy.
Nečekaná pohroma
V noci na první jarní den, 21.3. 1993, dům postihl rozsáhlý požár. Kuriózně kousek od hasičské zbrojnice. Sjelo se několik požárních sborů, ale ráno byla budova beze střechy, ploché stropy prohořely a propadly se. Samozřejmě, že požár vyšetřovala policie. Výsledky neznám, ale spekulovalo se o ledačems: o záměrném podpálení, o vysokém pojištění ap. Byl jsem samozřejmě soustředěný především na další osud a přicházely černé myšlenky, které se posléze naplnily.
V květnu byly vypracovány dva expertní posudky, které tento osud měly předurčit. První vypracovala boleslavská firma Propos z Mladé Boleslavi (podle webových stránek ale jako s.r.o. založená až v roce 1995 !?), jejíž závěr zněl, že "budova je ze 70% zničena požárem, vodou a naftou" a proto expert "vyslovuje názor, že objekt je nutné demolovat v plném rozsahu a na jeho místě popřípadě postavit nový". Jsem samozřejmě laik a nechci posudek zpochybňovat, ale podívejme se na fotografie, které pořídila další dny po požáru Blanka Nazarová.
Všimněme si zvláště západní stěny, kde jsou v přízemí zachována všechna okna se skly, stejně jako vývěsky. Rovněž interiér jídelny zle nevypadá, samozřejmě díky "festovným" valeným klenbám, které jsou ještě vyztuženy několika pasy. Dobře, to byl jen takový vox diaboli. Ale je tady ještě další posudek, který zpracoval renomovaný odborník Památkového ústavu Středních Čech. Ze závěru posudku vyjímám: "V současné době lze vhodným zajištěním podstatnou část hlavních nosných konstrukcí po požáru zachránit a využít pro případnou rekonstrukci, neboť jejich stav není po statické stránce havarijní".
No a tečku za problémem udělal stavební odbor Městského úřadu Kosmonosy, který rozhodnutím z 15.7. téhož roku povolil vlastníkovi J.V objekt "odstranit". Za necelý týden to začalo! Byl jsem na místě s fotoaparátem každý den. Proto si dovoluji nabídnout svoji reportáž a příspěvek k celému problému, který byl otištěný v Kosmonoských novinách č. 8/93.
Starší generaci může být povědomý název. Ano, jde o narážku, možná nemístnou, na dílo amerického novináře, prozaika a básníka Johna Reeda (1887-1920), spoluzakladatele Komunistické strany USA. Název má "Deset dnů, které otřásly světem", a jsou v něm vyjádřeny jeho dojmy z bolševické revoluce v Rusku v roce 1917. Mně se totiž zbourání objektu jako revoluce jevila. Kdysi jsem se intenzivně zajímal o obnovu bombardováním a rozsáhlými požáry zničených měst Německa za II. světové války - Drážďan, Norimberka a Kolína nad Rýnem. Co vše začalo být hned po válce, kdy byl obecný nedostatek všeho, opraveno do věrné původní podoby, alespoň v historických centrech. Unikátní barokní kostel Frauenkirche v Drážďanech čekal na téměř úplnou rekonstrukci 60 let! Viděl jsem obě podoby a vždy mě mrazilo.
(Viz.fotografie dole, zdroj: wikipedie)
Dobře, asi srovnávám nesrovnatelné. Ale co náš Štift, který vyhořel v roce 1996? Po požáru na tom nebyl o moc lépe a přesto někomu stojí za to ho opravovat. A nevím o tom, že by vlastník dostal nějakou dotaci. Není od věci vzpomínka na výrok jednoho zastupitele, že bychom měli tu "barabiznu" zbourat také!
V dalším čísle novin obšírně můj článek komentoval tehdejší starosta Petr Šíl. Kromě toho jsem dostal ještě dva polooficiální dopisy. Po jejich přečtení pro mne vyplynul závěr, že jsem namyšlený a nesoudný blb.
Úplný závěr?
Na žádost vlastníka bylo zrušeno i popisné číslo 47. V současné době je "palouk" uprostřed obce, tj. pozemky pod bývalou budovou i dvorem ve vlastnictví Města Kosmonosy.
Příště: Co se dá dělat ?! (bude zveřejněn i zmíněný komentář pana starosty)
Foto k článku v Kosmonoských novinách najdete dole.
A trochu odbočím od hlavního tématu článku: byla to ale úžasná doba, kdy v Kosmonoských novinách mohl vyjít i článek, který nehlásal pouze názory vedení města! To už dnes bohužel dávno neplatí.