Minulý týden v úterý jsem opět na poslední chvíli pospíchal na schůzku. Zrovna tma jak v pytli, spěchám z Canaby do Galatey a sotva vedle vodárny zahlédnu jakési hromady, doslova narážím do masivního zábradlí přes cestu. V té tmě nelze vidt, že ty hroudy hlíny napravo jsou obejít. Otáčím se a doslova běžím, do Galatey se musím dostat podél zdi PL. I tady je tma tmoucí, ale kromě několika větví v cestě to zvládám bez úhony. Cestou přemýšlím, jak by to asi dopadlo, kdybych jel kolem vodárny na kole. Strach ale již není na místě - celá díra je zase zahrabaná, a nebezpečí tudíž žádné nehrozí. Foto uvnitř článku.

Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript