info@nasekosmonosy.cz
725 244 482
Naše Kosmonosy
Od pátečního odpoledne, kdy mě dostihla zpráva z nejsmutnějších, přemýšlím, co napsat. Je to strašně těžké, těžší, než jsem si dokázal představit. Je to patnáct let, kdy se mi Vašek Petříček, v mých očích člověčí unikát, e-mailem ozval v reakci na mé první příspěvky na tehdy vzniklém blogu Naše Kosmonosy. Patnáct let jsme byli ve spojení, někdy intenzivněji, někdy méně, ale kdykoliv jsem s Vaškem mluvil nebo jsme se spolu sešli, svět byl najednou jiný. Klidnější, lidštější, vřelejší. Lidí s takovým rozhledem, obrovskými znalostmi a hlavně tak velkým a dobrým srdcem po tomto světě moc nechodilo - a chodí jich bohužel čím dál méně.
A jsem zase v koncích. Hlavou mi letí Vašek jako dlouhodobý a vážený zastupitel, náš společný půlrok v radě městě před jedenácti lety a Vaškův dobrovolný odchod z pozice místostarosty poté, co odstoupila starostka. Nechtěl se s nikým dohadovat, neměl to zapotřebí. Odešel sám středem. Dále vzpomínám na jedno odpoledne u nás na chatě v Dobrovici a jak mu zářily oči, když jsme společně obcházeli odkaliště místního cukrovaru. Drtivá většina lidí by zde viděla jen bahno a cítila smrad, on i zde jako přírodovědec žasl nad poklady, které toto místo nabízelo. Vidím jej v Muzeu Kosmonosy, které přes nepřízeň mocných spolu se s svým týmem vybudoval a za jehož právo na život bojoval. Vzpomínám na celý tým Osvětové besedy a Muzejního spolku...kdoví, zda činnost těchto lidí může být někdy dostatečně oceněna. Vybavuji si naše porady před komunálními volbami; ve svém věku již kandidovat nechtěl, ale vždy dělal vše pro to, aby společná kandidátka KDU-ČSL a SZ kosmonosákům nabídla alternativu. Vzpomínám na kultivované a zajímavé cestopisné přednášky (vždyť procestoval snad celý svět) i na jeho zpěv a slzy radosti v očích při křtu svých dětí v Loretě před nějakými třinácti čtrnácti lety. Miloval lidi a bych ochotný se pro většinu z nich rozdat. Kolikrát jsem jej viděl ve městě s typickým batohem na zádech v družném rozhovoru...
Kdo jste šli někdy večer, pozdě večer nebo ráno kolem domu jeho rodiny, nemohli jste nevidět rozsvícené světlo v jeho pracovně. Vašek pořád pracoval, měl tolik rozdělaných projektů, že by mu na to nestačily tři životy. Není divu; věděl toho spoustu, v mnoha oblastech byl ceněný odborník, měl fenomenální paměť. Jeho vyprávění jsou nezapomenutelná! A v jeho počítači určitě zůstala spousta práce, která zůstane nedokončená. Možná i nějaké další příspěvky na tento web, o kterých jsme se ještě začátkem července bavili. Ale k dokončení toho bylo tolik a času tak zoufale málo.
"Zavoláme si po třináctém a dáme si na dvorku točené plzeňské z Rychty," slíbili jsme si, když jsem se s ním začátkem července viděl naposledy. Ale znáte to: prázdniny, dovolené, můj dlouhodobý pobyt mimo Kosmonosy - nezavolal jsem s tím, že v září to napravím. A teď je mi strašně smutno a čas již bohužel nevrátím; věřím ale, že to plzeňské si spolu, Vašku, dáme. Byť někde jinde. Asi nebude z Rychty, ale bude taky tak dobré a já Ti konečně budu moct říct, co si myslím o knížce, kterou jsi mi půjčil a zejména pak vyjádřit svou vděčnost, že jsem Tě mohl potkat. To jsem Ti chtěl říct a nestihl.
Drahý Vašku, každé setkání s Tebou bylo úžasné. Opatruj se tam nahoře a věz, že nám všem už teď moc chybíš. A myslím, že v této divné a neklidné době, kdy jdou lidské hodnoty krok za krokem do háje, budeš chybět čím dál tím víc.
Čest Tvé památce.
David
PS: Moc rád připojuji tento odkaz. Nejen proto, že za ním stojí kosmonoští žáci.
Václav Petříček vstoupil do komunální politiky již roce 1998 na kandidátce KDU-ČSL a zasadil se o to , že byl zlomen monopol ODS v Kosmonosích a starostou se stal Mir. Štěpánek z Hor. Stakor. Před 20 lety v roce 2002 začal razit linii společné kandidátky KDU-ČSL a Strany zelených. Třikrát byl za tuto kandidátku v zastupitelstvu Kosmonosy. Takže letos je tato kandidátka již v Kosmonosích postavena pošesté a tím vlastně navazuje na odkaz Václava Petříčka v komunální politice. Jeho působení bylo o mnoho širší, nebyl pouze v roli řadového zastupitele. Já zde nebudu zmiňovat jeho působení na úseku ochrany přírody, ve které byl samozřejmě přímo graduován, jako botanik. Ještě více vnímáme jeho působení na úseku kosmonoského muzejnictví a jeho působení v areálu Kosmonoské Lorety. Nebyla snad posledních 20 let jedna výstava k historii Kosmonos, kde on by nebyl byl její hlavní tváří. Všichni vzpomínáme, např. na loňskou výstavu o porýnské šlechtě - Mirbachové v Kosmonosích. Musím však zmínit nedůstojné podmínky, které město Muzejnímu spolku připravilo, kde současný stav je ten, že nám v areálu biotopu vedle hlavního vstupu trčí již několik let dva námořní kontejnery, kde jsou věci muzejního spolku deponovány. Vlastní muzeum je ve stísněných prostorech na zámku. A čas od času přednese na jednání MZ, ředitel ZŠ … Milan Petráš úvahu, že bude prostory potřebovat pro ZŠ, a potom jdeme domů. Na úseku muzejnictví v Kosmonosích došlo k fatálnímu přehmatu, když v roce 2014 zastupitel Václav Petříček připravil zprávu do zastupitelstva ke koupi domu čp. 142 (objekt pod Loretou) od majitelky nemovitosti a to za cca 2,5 mil. Kč. Nebudu uvádět tři týdny před volbami podrobnosti, kteří zastupitelé koupi nemovitosti zabili. A dnes jsme mohli mít v objektu info centrum, zázemí pro všechny spolky, vymístění muzea ze ZŠ, propojení v zadní časti s Loretou a konečně v tomto čp. 142 vybudovat sociální zázemí pro Loretu.
Po 18-letech nemáme nic. Připravujeme však jak o závod III. etapu obnovy Obory směrem na Bradlec. v areálu Biotopu. Jsme tedy svědky velmi nevyváženého rozvoje města. A stačí jet např. do Bakova n.Jiz. a u Zvířetic člověk uvidí výstavní Informační centrum Bakov n. Jiz. a vedle fary na náměstí najde významný objekt – Muzeum Bakovska. Tolik tedy v Bakově nad Jizerou. Je věcí příštího zastupitelstva i občanů, kteří v zastupitelstvu nebudou, aby se otázka konečně vyřešila. Můžeme tedy slíbit novému vedení Muzejního spolku Kosmonosy, že pro to uděláme maximum. Je dobré, že členkou muzejního spolku se stala Jana Jancáková - jak uvádí níže. A přiznám se, že pak znám již pouze Jar. Horáka z Chaloupek, který se v Muzejním spolku velmi angažuje, a pak už nikoho.
Odkaz Václava Petříčka je neuvěřitelný a nás tedy zavazuje, abychom o tuto paměť Kosmonos pečovali s nejvyšší možnou péčí.
R. I. P.
Ing. Karel Blecha zastupitel města Kosmonosy
Ačkoliv jsme se nikdy nesetkali a nebyli si představeni, zmiňujete se ve svých příspěvcích buď o mé osobě, nebo o našem spolku Společně srdcem. Naposledy jsem na jeden Váš příspěvek byla upozorněna dnes, kde jste zmínil, že se po nás nepožaduje žádný nájem od města za akce, které organizujeme. Není to tak úplně pravda a pokud budete mít zájem, ráda Vás informuji o naší činnosti a aktivitě, kterou vykonáváme. Vedeme si kroniky a výroční zprávy a je za námi všemi kus práce. Ale to sem pod tento příspěvek nepatří. Přestože převážně nesouhlasím s Vašimi příspěvky a mé vyjádření k vašim tvrzením jsem Vám již v minulosti poslala a mám ho stále uložené pro případ, že byste si ho rád znovu přečetl, příspěvek o panu Petříčkovi se Vám povedl a děkuji za ta slova. Vše je pravda a jako členka Muzejního spolku a dovolím si napsat přítelkyně pana Petříčka musím poděkovat. Je mi jeho odchodu velmi líto, je nenahraditelný a bylo mi ctí ho poznat. Přeji Vám alespoň trochu takového klidu, radosti ze života, pokory, úcty k práci druhých, jakou právě pan Václav Petříček měl. S pozdravem Jana Jancáková