info@nasekosmonosy.cz
725 244 482
Naše Kosmonosy
Alespoň tak na mě působí jinak zajímavý rozhovor s ředitelkou Psychiatrické nemocnice Kosmonosy, paní Danou Kolářovou, který přinesl únorový Kosmonoský zpravodaj. Když si přečtete její odpověď ve výřezu (uvnitř článku), dýchne to na vás pocitem, že celá věc ohledně útěků je zbytečně nafukována, strach mají zejména noví obyvatelé města, protože se vlastně téměř nic nemůže stát. Je přeci jasné, že uprchlíci hned utíkají z Kosmonos pryč (byť pod medikací, tak v tom mají jasno), je šance, že je pozná a nahlásí personál, který ve městě bydlí, a útěkáři se zpět do nemocnice většinou velmi rychle vrátí.
Ani slovo o nějaké spoluúčasti na strachu místních, o snaze dát aspoň na úřad vědět hned v případě, že k útěku dojde. Povinnost hlíásit útěk je jen směrem k PČR, o nějaké dohodě s infomovaností směrem k městu a občanům jsem nenašel ani slovo. Setkání s panem starostou proběhlo, tématy jednání bylo zapojení nemocnice do akcí města nebo zintenzivnění výměny informací o vzájemných činnostech. Prezentace nádherných výrobků pacientů na jarmarcích ano, okamžitá informace starostovi o útěku pacienta ne.
Spousta z vás teď má jasno - zase přeháním. Ale ten, kdo má děti například ve škole a nemůže je do školy a zpět osobně vodit, vidí celou věc podstatně jinak. Třeba tak, že v autobusu je bezpečněji, než nechat malou holku jít pěšky domů místy, kde nikdo nebydlí. Ani personál nemocnice.
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Jenom doufám, že nejste vedoucí pracovník. Měl jsem mnohokrát možnost sledovat neuvěřitelné myšlenkové pochody vedoucích pracovníků, jejichž způsob vyjadřování mi připomíná vaše zdejší vystoupení. My zde hovoříme o voze a vy přijdete se svou story o koze. Jaký je rozdíl mezi detenčními ústavy a dvěma odděleními zdejší psychiatrické nemocnice dávno víme. Obávám se, že vy těžko pochopíte, o co tu jde. K tomu vám chybí skromnost a hojně přebývá nadřazenosti.
Dr. Horák podal jen základní informace k detenci a ochranné léčbě. O tom, zda je to v Kosmonosech v pořádku, jsme se nedověděli nic. Zřejmě se zde provádí i ambulantní léčba těchto dvou skupin. Na základě tragédií, které si již v republice udály, je těžké uvěřit, že je všechno zde v pořádku. Protože jsem pracoval v několika nemocnicích v republice a protože vinou lékařů zemřelo několik mých známých a také můj bratr, dovoluji si být skeptický. Moje žena žije jenom díky pozornosti zkušeného lékaře, který si všiml, že mladá lékařka (jinak suverénka na druhou) chtěla použít jinou krevní skupinu, než měla správně použít. Také jeden z mých známých to štěstí neměl a dostal jinou krev.
Podle mé osobní zkušenosti (jako student jsem pracoval na částečný úvazek v PL Bohnice) útěkům při vší pozornosti a ostražitosti prostě nezabráníte. Ten kdo chce utéct má vždy výhodu volby místa a času. A to byl tehdy režim nemocných podstatně přísnější.
Jak již bylo zmíněno jedním z řešení je včasné informování městské policie.
Ta druhá část Bizonova sdělení mne dost zajímá. Záměna krevních konzerv a podání krve jiné skupiny se může přihodit. V Lidé bohužel chybují. Ale je to sledovaná nežádoucí příhoda , které se v našem státě stane tak jednou za tři roky .
Takže nevím. Možná oba žijeme v paralelních vesmírech.
Zřejmě si někteří z nás pletou dva různé režimy, takže si dovolím citovat.
Ochranná léčba:
Jedná se o ochranné opatření, nikoliv o trest. Ukládá se pachatelům, kteří se dopustili trestného činu v souvislosti s nějakou chorobou či poruchou nebo v souvislosti se zneužíváním nějaké návykové látky. Nejčastěji se jedná o ochranné léčení protialkoholní a protitoxikomanické, sexuologické, psychiatrické apod.
Ochranná léčba se vykonává buď ústavní formou (odsouzený je léčen v ústavu) nebo formou ambulantní (odsouzený dochází pravidelně ze svého domova k odbornému lékaři). Ochranné léčení se neukládá na konkrétní dobu, ale na neurčito, a trvá do doby, než je účelu léčby dosaženo, tj. odsouzený je vyléčen nebo jeho stav je alespoň natolik stabilizovaný, že odsouzený není nebezpečný pro společnost. Nicméně, ochranné opatření musí skončit do dvou let. Nejpozději po dvou letech musí soud přezkoumat důvodnost dalšího trvání ochranné léčby a rozhodnout o tom, že se odsouzený z ochranné léčby propouští nebo o tom, že se ochranná léčba prodlužuje. Takto lze léčbu prodloužit opakovaně, vždy však nejvíce o dva roky.
Ochranné léčení lze uložit vedle trestu, ale i samostatně, když je od uložení trestu upuštěno, nebo když bylo trestní stíhání pro nepříčetnost obviněného zastaveno.
Detence:
Zabezpečovací detence je druh ochranného opatření, které se vykonává ve zvláštních ústavech, kde jsou realizovány různé psychologické, léčebné, pedagogické a další programy pro zde umístěné osoby, jež jsou nebezpečné společnosti. Tyto ústavy jsou střeženy vězeňskou službou. Zabezpečovací detence není časově omezena, trvá tak dlouho, dokud to vyžaduje ochrana společnosti.
V Česku je zabezpečovací detence realizována ve Vazební věznici a Ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno a ve Věznici Opava.
V Psychiatrické nemocnici Kosmonosy probíhá ochranná léčba. Takže nejde o kriminál, jak si někteří představují. I spektrum případných útěkářů je jiné.
Ovšem musím souhlasit s názorem, že minimálně městská policie by měla být o útěku nemocného z ochranné léčby informována.
Se žďárskou tragédii tu není žádná souvioslost. nelze uvažovat takto chaoticky a všechny události bez ladu a skladu házet do jednoho pytle. Je třeba popřemýšlet, co je příčinná souvislost a co povrchní či pocitové podobnosti.