Naše Kosmonosy

31.ročník Bakovského půlmaratonu se uskutečnil letos v sobotu 12.dubna. Ale jelikož jsem začal běhat až na jaře 2012, tak jsem stál na jeho startu teprve podruhé. Loni jsem zaběhl čas 1:42:16 a letos jsem se těšil na příjemný běh místy, která znám, a která mám rád. Po loňské první zkušenosti jsem se těšil hlavně na poslední 4 kilometry, které přináší klesání z Bítouchova skoro až do cíle na náměstí v Bakově nad Jizerou. Loni mi tahle pasáž parádně sedla a předběhl jsem celkem dost funících spoluběžců. Není ale každý rok stejné posvícení, jak jsem se letos opětovně přesvědčil.

Prvním "překvápkem" pro mě byla fronta při prezenci. Jen jsem sám sebe proklel, když jsem si uvědomil, jak jsem plánoval ráno v osm do Bakova zajet a pak přijet až na start. Opět zvítězilo mé lenivější já, a dobře mi tak. Kvůli velkému zájmu běžců (doběhlo nás 215) se o půlhodinu posouval start, i když to spíše vypadalo na fakt, že dodavatel slunečného počasí měl půl hodiny zpoždění - takže se namísto deště, který skrápěl Bakov v půl desáté, na běžce na startu a po celou trasu usmívalo sluníčko. Jak romantické, že? S číslem 390 na triku, s trenérkou (paní Runtastic)  a s oblíbeným hudebním mixem ve sluchátkách jsem vyběhl v klidu směrem přes Jizeru a k restauraci Klokočka. Pak se běželo přes Novou Ves až na Braňku, kde se uhnulo doleva do lesů Klokočky. To už jsme měli v nohách přes pět kilometrů. Lesem to bylo nahoru dolů, ale běželo se dobře - po seběhu přímo k prameni na nás navíc čekalo osvěžení ve formě občerstvení, a běželo se dál - na Malou Bělou a pak do kopce do Bítouchova, kde na nás čekalo další občerstvení. Pořád se mi běželo slušně, minimálně na dvou místech mě podpořily fanynky, a seběh z Bítouchova do Bakova se přiblížil nadosah.

Ale ten toužebně očekávaný seběh letos nějak víc bolel. Sice jsem pár (doslova) běžců předběhl, ale příjemný pocit se nedostavil, naopak, začalo mi výrazně docházet. Navíc při běhu po mostu směrem do cíle jsem před sebou neměl nikoho, kdo by mě dotáhl do cíle, všichni byli tak nějak daleko. U bakovské radnice jsem se z posledních sil otočil, jak daleko jsou mí pronásledovatelé - ne, že bych mohl zrychlit, na to jsem již neměl, ale nechat se předběhnout v cílové rovince, to se mi moc nechtělo. Byli daleko. V ten okamžik. Poslední desítky metrů mě doprovázelo povzbuzování diváků. Byl to fantastický pocit, nicméně jen do doby, než jsem si všiml, že se diváci dívají jakoby za mě. Když jsem přeťal cílovou čáru, periferně jsem jen zahlédl stíny za svými zády. Z onoho "byli daleko" se stal náskok jedné, resp.dvou vteřin. Přesto jsem své 115. místo z 215 doběhnuvších běžců a běžkyň o prsa uhájil.Oficiální cílový čas 1:42:09 hod. pak znamenal zlepšení osobního rekordu na této trati o závratných 7 vteřin.

Už teď se moc těším na příští ročník tohoto příjemného závodu. Můj dík patří všem organizátorům tohoto regionálního běžeckého svátku. A uvidíme, jak si oblíbím další tradiční "místní" závod, Mnichovohradišťskou pětadvacítku, kterou si plánuji zaběhnou poprvé v životě letos 1.června.

Sportu zdar a osamělým i spárovaným běžcům a běžkyním zvlášť!

Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

mapa: www.runtastic.com

Přidejte svůj komentář

Vaše jméno:
Komentář (zde můžete používat HTML tagy):
Ověřovací kód:
	Odeslat Náhled