Naše Kosmonosy

"Jaká tedy bude budoucnost nás a našeho žití v srdci Evropy? S obavami se ptáme, vedeni mnohdy zkreslujícími informacemi především médií veřejné služby. Co miliony především ekonomických migrantů, kteří prchají za pohodlnějším životem, ne s touhou bránit svoji vlast, prchají, aby vytěžili náš leta a prací generací před námi budovaný evropský sociální a ekonomický systém, ne proto, že doma žijí v nesvobodě. A pokud tak třeba žijí, nechtějí ze změny k prospěchu svého lidu bojovat! Mladí zdraví muži, s novými mobily v rukou, v kožených bundách za tisíce, se srdceryvnými fotkami topících se bárek na moři, vyrobených mnohdy i samotnými zločinnými převaděči".

Část textu projevu předsedy Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslava Vodičky, který pronesl 15. května 2016 v Terezíně.

Myslím, že takovýto masivní příliv uprchlíků absolutně jiného kulturního zázemí a jiné životní filozofie je zásadním ohrožením naší kultury. Pokud takovýto příliv bude pokračovat, tak to znamená víceméně konec naší kultury. Je to špatné pro Evropu. Samozřejmě, že se lidem z válečných oblastí musí pomáhat, ale nezdá se mi, že by řada těch uprchlíků, kteří přicházejí, nějak strádala. A také je mi podezřelé, že nehledají pomoc v zemích, které vyznávají stejné náboženství jako oni a jsou rozhodně bohatší, než my.

Jan Pirk, kardiochirurg (anketa osobností na idnes.cz)

Jeff Foxworthy je americký komik, televizní a rozhlasový bavič a také autor,  který se pozastavuje nad tím, že (citace):"Je to zvláštní - můžete dělat vtipy na katolíky, papeže, židy, křesťany,  Irčany, Italy, Poláky a bůhví na koho ještě, ale je (prý) necitlivé, když  vtipkujete o muslimech. Jsem přesvědčen, že čím dřív budeme mít všichni stejné měřítko a pravidla pro všechny, tím bude lépe". A nabízí své  desatero:

1. Jestli se živíte rafinováním heroinu, přitom ale máte morální námitky vůči alkoholu, asi jste muslim.

2. Pokud máte samopal za 3 tisíce dolarů a odpalovací zařízení raket za 5 tisíc, a přitom si nemůžete dovolit koupit boty, asi jste muslim.

3. Jestli máte víc manželek než zubů, asi jste muslim.

4. Jestli si utíráte zadek holou rukou, ale vepřové považujete za nečisté, asi jste muslim.

5. Jestli si myslíte, že vesty existují jen ve dvou provedeních - neprůstřelné a sebevražedné našlapané výbušninami s hřebíky a ložiskovými kuličkami, a si jste muslim.

6. Pokud si nemůžete vzpomenout na nikoho, komu jste ještě nevyhlásil džihád, asi jste muslim.

7. Jestli se domníváte, že televize je nebezpečná a přitom běžně v šatech nosíte výbušniny, asi jste muslim.

8. Pokud jste ohromen odhalením, že mobilní telefon může sloužit i k jinému účelu, než k odpálení bomb u silnic, asi jste muslim.

9. Jestliže nemáte nic proti ženám a myslíte si, že každý muž by měl vlastnit alespoň čtyři, asi jste muslim.

10. Jestliže shledáte, že toto vše, co tady říkám, je urážlivé či rasistické, a nepošlete to dál, asi jste muslim.

Nikdy jsem neměl moc rád fotbalovou Spartu, ale také jsem nikdy nebyl jejím zapřísáhlým nepřítelem. Po příchodu trenéra Lavičky a útočníka Lafaty jsem jí díky těmto dvěma i díky předváděnému atraktivnímu fotbalu začal přát. To vše skočilo v sobotu večer ne v momentě, kdy David Lafata tak strašně nafilmoval penaltu, trenér Lavička se jen potutelně usmál a rozhodčí ukázal na penaltový puntík, ale v době, kdy Lafata do kamery sdělil, že cítil dotyk a tak padl. Netuším, o jakém dotyku Lafata mluví. Když jsem pak v neděli četl, že Lafata svému dlouholetému příteli Vachouškovi sdělil, že spadl únavou a rozhodčí to písknul, bylo dokonáno. Kdybych byl unavený, určitě taky spadnu takhle, to je přeci jasné! Fotbalový mušketýr Lafata už pro mě není fotbalovým mušketýrem, ale jen dalším ulhaným sparťanem, který už neví, co je fair-play. Doufám, že Sparta titul neudělá a Lafata sklidí, co v sobotu večer zasel. Moc mě zklamal.

Běhací cíl, který jsem si dal loni v lednu, jsem nakonec překročil o 150 kilometrů. Jsem si ale jist, že kdyby mě několikrát na lopatky nepoložila těžká soupeřka lenost, v klidu bych dal možná o pár stovek víc. Tisící kilometr jsem totiž překročil už o svátku 28. října 2014. Pak přišlo uspokojení a lenost. Letos jsem si dal cíl vyšší: myslím, že když vydrží zdraví, mohl a chtěl bych dosáhnout mety 1500 naběhaných kilometrů za rok. Leden 2015 jsem v tomto směru rozjel dobře - ale o tom až zase někdy příště.

Naposledy jsem na těchto stránkách psal týden před desítkou We Run Prague, což je vlajková sportovní masovka firmy s fajfkou ve znaku. Desítky centrem Prahy (dne 30. srpna 2014) jsem se letos zúčastnil potřetí, trasa byla velmi atraktivní, novinkou byl zejména fakt, že start a cíl nebyl na stejném místě. Startovalo se opět ve Žlutých lázních, odtamtud ale dodávky TNT převezly všechny batohy uložené do úschovny do cíle na vltavskou náplavku. Běželo se mi velmi dobře, počasí bylo nakonec naprosto ideální, z bezmála deseti tisíc běžců a běžkyň ve svítivých zelených tričkách jsem nakonec skončil s osobním rekordem 45:58 min. na 956. místě mezi muži. Každý běžec si na triko může nechat vytisknout své motto nebo slogan, po loňském I'm Too Sexy For This World jsem letos zvolil Běžím za Naše Kosmonosy. Podle tohoto nápisu na zádech mě kdyžtak identifikujete při běhu po městě

"Letošek brutálně odhalil, že svět nikdo neřídí. Je zvětšeným malajsijským letadlem, které letělo jinam, než všichni předpokládali, ale nikdo nevěděl kam. Rok 2014 byl rokem, který přinesl nový světový neřád."

Milan Vodička, MD DNES, 27.12.2014

Stýská se mi po pěkném boleslavském fotbalu. Technickém, útočném, zdravě agresivním, takovém, který přitahuje diváky do hlediště i k televizním obrazovkám. Neberu argument, že se v Boleslavi hraje dobrý fotbal, protože je přeci náš tým po podzimu na čtvrté příčce ligové tabulky, hned za triem týmů, které jsou mimo českou klubovou realitu (o čemž svědčí i našich podzimních 0 bodů a skóre 0:5 v zápasech s týmy této silné trojky). Od svých přátel a známých - dříve také opravdu zanícených fanoušků a pravidelných návštěvníků na stadionu - slýchám čím dál častěji stejnou věc: Na to se nedá koukat! Opravdu nedá. Obavy spjaté s příchodem trenéra Jarolíma se zhmotnily. Udělal - byť jistě s akceptací managementu týmu - naprosto radikální řez týmem, spousta klíčových hráčů zmizela, přivedl si spoustu fotbalistů, které vedl ve svých předchozích štacích. Výsledek? Nemastný, neslaný a studený fotbalový guláš. Bojovnost a úpornost místo lehkosti, hravosti a fotbalových nápadů. Přesto to stačí na čtvrtou příčku, což vede k zamyšlení nad celou naší ligou.

30. sprna večer pro mě akcí We Run Prague začíná podzimní část běžecké "závodní" sezóny. Již teď je (snad) jisté, že (i vzhledem k letošní teplé zimě) naběhám svůj roční rekord. Zatímco loni jsem končil na čísle 850 naběhaných kilometrů v kalendářním roce, letos mám k 22. srpnu naběháno již 830 km. A kromě zmíněného večerního běhu na 10 km s Nike mě o týden později čeká v Praze další večerní desítka, a to v rámci seriálu Run Czech. Poslední závodní běh mě čeká v neděli 14. září v Ústí nad Labem, kde si odběhnu letošní šestý půlmaraton. I z tohoto pohledu do kalendáře usuzuji, že naběhám rekordní porci, nicméně cíl na letošní rok je ještě o kousek dál – a tím je meta 1000 naběhaných km.

Naposledy jsem zde pro čtenáře (a také pro sebe samého, tyhle záznamy jsou pro mě jakousi kronikou) přinesl informace z pražského půlmaratonu v dubnu letošního roku a následného Bakovského půlmaratonu. A jaké závody přišly pak? Druhý životní maraton v Praze, půlmaratony v Karlových Varech, Českých Budějovicích a v Olomouci, a pak také první účast na Mnichovohradišťské pětadvacítce. A co je důležité nejvíce: v maratonu jsem se oproti loňsku zlepšil o téměř 8 minut, a rekord v půlmaratonu v rámci seriálu Run Czech jsem z loňských karlovarských 1:45:14 hod. zlepšil opět v Karlových Varech o pět minut, abych o měsíc později v Olomouci (kde jsem se loni strašlivě natrápil a dal jsem to za 1:55 hod.) proběhl cílovou páskou za rekordních 1:36:56 hod.

"Ačkoli epoše vládnou efektivita, produktivita a jiná jelita, stále ještě se vyskytují podivíni, kteří by rádi šli večer domů s dobrým pocitem z odvedené práce."

Mirka Spáčilová, iDNES, 11.6.2014

"Život nás nutí ke spoustě konečných rozhodnutí. Měli bychom mít dost rozumu, abychom se vyhnuli všem, kterým se vyhnout můžeme."

John Irving - Dokud tě nenajdu