Naše Kosmonosy

Už po čtvrté se vracím ve vzpomínkách do klukovských kosmonoských prázdnin. Tentokrát to bude o výletech z období školních, ale i studentských let. Povídání bude zaměřeno i na srovnávání minulosti a současnosti našeho města a navštívených míst kdysi a v letošním létě. Nepopírám, že předkládaný seriál poznámek je účelově směřován k nadcházejícím komunálním volbám a bude i poněkud sarkastický.

Jako kluk jsem dostal od tatínka vytoužené kolo značky „Pionýr“. Ale s ním jsem mohl maximálně tak do Stakor, Chaloupek nebo na Bradlec. Jednou jsem babičce ujel až do Chudoples – zrovna tam hořela hospoda. No a na gymnáziu – pardon: střední všeobecně vzdělávací škole – jsem by „in“ a měl už favorita s dvakrát pětistupňovou přehazovačkou a okruh výletů se značně zvětšil, včetně zahraničí.

Část 1. Sedm zastavení v Kadlíně

Oblíbenou oblastí cyklistických výletů v období mého zvýšeného zájmu o lidovou architekturu. bylo Kokořínsko. U Mšena jsem v šedesátých letech narazil na poměrně zachovalý soubor „lidovek“ v malé vsi bez chalupářů a jakéhokoli společenského života– Kadlíně. Nedávno jsem na internetu našel zmínku o „muzeu motyček – právě v Kadlíně. Teď už v autě - „páč“ s dětmi - jsem tam zajel znovu. A po půl dni odjížděl nadšený, ale i trochu napružený.

Na pravé venkovské travnaté návsi s opravenými a opravovanými poschoďovými grunty stíní parter věkovité lípy. Tady návštěvníky vítá a orientuje rozcestník a mapka s trasou „sedmi karlínských zastavení nad minulostí i současností českého venkova“. Samozřejmě míříme nejprve za motyčkami do muzea, které má několik částí. Prakticky všechny jsou zaměřeny na minulost života v zemědělské obci. Raritou je nejen zmíněná expozice motyček, ale i didakticky pečlivý přehled všech plodin zdejšího kraje. Užily si to i pětileté děti! Posuďte sami.

V budově, kde sídlí mj. obecní úřad a která slouží i jako informační středisko, jsou ke koupi desítky, prospektů, map suvenýrů a publikací. Odborný patronát nad muzeem má Regionální muzeum Mělník.

Pak už jsme se vydali po naučné stezce. To jsem fakt čuměl! Podél nové cesty je nově založená alej nejen všech zdejších druhů stromů a keřů, ale i založený trávník opět z přírodních druhů kraje!

Konečně k rozhledně, která napodobuje strážní věž původního prehistorického hradiště na čedičovém vršku Hradišť. Kolem vrchu je pás políček, na kterém jsou pěstovány tradiční druhy polních plodin, včetně dnes již vzácně pěstovaných. Vše výstižně popsáno.

Nakonec jsme vystoupali na nedávno dostavěnou rozhlednu a pokochali okolím, na horizontu pak Bezdězy.

Že to není o našich Kosmonosích? Ale je! Určitě to alespoň někoho trkne. Je to argument i příklad. V loňském roce Kadlín a vtipných „7 zastavení“ navštívilo přes 1000 zájemců, především školáků. Stejně tak jsou lákavé pravidelné akce jako Den květin, Jakubská pouť, Plody podzimu. Jeďte také! Stojí za to vidět, jak někde umí zviditelnit svoji obec. Na hezkém prospektu je tučně vytištěn slogan: „Ten, kdo není kůže líná, najde cestu do Kadlína“!

A to nejlepší nakonec: vše vymyslela a realizuje obec s pomocí dotace a patriotů - většiny občanů Kadlína. Ten měl ke dni 1. 1. 2014 pouze 144 obyvatel !!!

Václav Petříček

Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Přidejte svůj komentář

Vaše jméno:
Komentář (zde můžete používat HTML tagy):
Ověřovací kód:
	Odeslat Náhled