Nikdy jsem neměl moc rád fotbalovou Spartu, ale také jsem nikdy nebyl jejím zapřísáhlým nepřítelem. Po příchodu trenéra Lavičky a útočníka Lafaty jsem jí díky těmto dvěma i díky předváděnému atraktivnímu fotbalu začal přát. To vše skočilo v sobotu večer ne v momentě, kdy David Lafata tak strašně nafilmoval penaltu, trenér Lavička se jen potutelně usmál a rozhodčí ukázal na penaltový puntík, ale v době, kdy Lafata do kamery sdělil, že cítil dotyk a tak padl. Netuším, o jakém dotyku Lafata mluví. Když jsem pak v neděli četl, že Lafata svému dlouholetému příteli Vachouškovi sdělil, že spadl únavou a rozhodčí to písknul, bylo dokonáno. Kdybych byl unavený, určitě taky spadnu takhle, to je přeci jasné! Fotbalový mušketýr Lafata už pro mě není fotbalovým mušketýrem, ale jen dalším ulhaným sparťanem, který už neví, co je fair-play. Doufám, že Sparta titul neudělá a Lafata sklidí, co v sobotu večer zasel. Moc mě zklamal.
Nutno ještě podotknout, že jeho vystoupení na hřišti i po zápase jen potvrzuje směr, jakým se tady v Česku všechno vede. Nejen ve fotbale.
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript