info@nasekosmonosy.cz
725 244 482
Naše Kosmonosy
Pro velký úspěch vám nabízím reprízu seriálu Václava Petříčka o historii našeho náměstí. Celý seriál jste mohli číst na původním blogu Naše Kosmonosy o loňských prázdninách. Snad vás zaujme i nyní. Začínáme právě dnes...
Stav našeho náměstí je již delší dobu předmětem diskusí i v našich lokálních mediích.
Naposledy se k řešení budoucnosti náměstí přihlásila i Stavební komise Rady města. Vývoj vzhledu náměstí je tak zajímavý až iritující, že to stojí za rekapitulaci. Nabízím ji jako prázdnivý seriál.
Asi před rokem jsem jel z Prahy domů. Autobus řídil šofér, který se zvláštní zdvořilostí hlásil každou zastávku a popřál vystupujícím krásný večer. Uprostřed mého města zahlásil: "Kosmonosy - náves"! No, ani jsem se nemohl urazit.
Zajímavá je už jen otázka identifikace. Na žádné zdi nenajdete oficiální tabuli s názvem náměstí. Nefiguruje ani v oficiálním seznamu ulic. Náměstí dokonce nemá ani jediné číslo popisné. Adresa trafiky a papírnictví je "autobusové nádraží"! Na starší katastrální mapě je označeno jako Revoluční náměstí, na jiném plánu města (např. Euroverlag, sine dato - cca 1996) zase jako Náměstí míru. Tím ale je, či bylo, na jiných mapách prostranství před Šmakem, což je spíše jen park se sochou Svobody od kosmonoského sochaře Josefa Matějů. Proto v prvním porevolučním plánku města autorů ing. V. Horeckého a V. Landra je nabízen název "Park svobody", sám jsem uvažoval o "Náměstí svobody". K náměstí má ještě v našem městě blízko historický prostor před Loretou a nejnověji pak upravené prostranství před východním vchodem do zámeckého areálu (možné Zámecké náměstí !?). Zpět k tomu našemu, konkrétně k jeho historii do poloviny 20. století
Základní rámec náměstí vytvořily dvě vícepatrové zděné budovy - panský hostinec a sýpka. První budova na východní straně je podle dobových dokumentů dílem černínský stavitel D. Agostiniv letech 1672-73. Projekt vypracoval architekt F. Carratti, který projektoval i piaristický kostel a loretánskou zvonici. Zhruba ve stejném období byly - asi podle plánů stejného architekta - postaveny i dvě panské sýpky, jedna z nich na západním okraji náměstí. V tehdejší době bezpochyby stály na jižní straně náměstí dva selské dvory neboli kmetcí grunty, možná v podobě blízké současnosti . Západnější je významný typ, v patře se sušárnou chmele! Zbylé části lemovaly zahrady.
V roce 1705 byla ve středu pravoúhlého náměstí postavena kaplička s kovaným zdobným křížem na vrcholu a čtyřmi kamennými soškami světců ve výklencích (sv. Antonína, sv. Jana, sv. Šebastiána a sv. Václava) od M. Jelínka. Urbanistickou situaci středu obce nám přibližuje rytina F.B.Wernera z roku 1752.
Vzhledem k určité schematizaci veduty (i tak je pohled z virtuálně ptačí perspektivy geniální) zde náměstí není příliš patrné, ale je vidět (z leva do prava) zámek, obě sýpky a panský hostinec. Štift (původně textilní manufaktura) a fara ještě nestály.
Koncem 19. století došlo k první význačné změně ve vzhledu náměstí: mohutná sýpka byla přestavěna na pětitřídní obecnou školu městyse Kosmonosy, jehož radnice byla zřízena v dnešní budově BPBP již v roce 1871, v témže roce, kdy byla budova Stiftu pronajata pro potřeby psychiatrické léčebny.
Škola byla slavnostně otevřena 1885. Její členitou fasádu pamatuji jako školák ještě v padesátých letech 20. stol. Do té doby se v podstatě nic na náměstí nezměnilo: na náměstí kolem kapličky, na jehož obrubníku jsme v podvečer sedávali, byly čtyři košaté lípy. Na stejném místě jako dnes, ovšem na prašné vozovce, zastavovaly autobusy do Mladé Boleslavi nebo do Horních Stakor. I přes dusno tuhého režimu s pověstnými politickými procesy, se nám život vedle spolužaček v bílých halenkách, modrých plisovaných sukních a v podkolenkách zdál krásně vzrušující!
Příště: Socializace náměstí, 50. až 80. léta
