Vždy na jaře jsem od dětských let podnikl procházku k remízku poblíž bývalých Zalužan. Jedná o výrazný krajinný prvek - asi před půl stoletím vysazený lesík v rozsáhlých polích kolem Průhonu. Nějaké duby, břízy, olše, ale i smrky. Přitékal k němu regulovaný potok - meliorační svodnice, který měl právě na jaře dost vody a v něm i života - žáby, úžovky, kachny…. Vídával jsem ho od Stakorské silnice, připadal mi tajemný. Konečně již jako dítko školou povinné jsem „utekl“ rodičům a k remízku se vydal. A od té doby vždy, když na jaře rozvetly vrby a trnky. Ještě letos a naposledy! Už tam nepůjdu. Nikoli ze ztráty nostalgie, ale protože tam bude velký plot a za ním obrovské, technicky čisté haly.
Ano, i na to si musím zvyknout. Nechci opakovat to, co jsem ve věci záměru, potom projektu - ve variantě jak logistického centra tak fotovoltaické farmy - jako občan, zastupitel a ekolog již řekl a napsal, nakonec i na těchto stránkách. Ano, musím přiznat, že administrativně vše proběhlo dle zákonného postupu a předpisů - územní plán, územní řízení, posuzování vlivu záměru na životní prostředí, nařízená kompenzační opatření atd. Investor neúnavně krok za krokem dospěl až k aktuální zahájení realizace. Zastihl jsem počátky: desítky pokácených stromů podél strouhy, která později bude “odkloněna“. Jen bych se nechtěl dočkat situace, kterou předpokládají i někteří odborníci i úřední osoby, že z toho Kosmonosy nebudou mít nic. Nebo dokonce i újmu.
Václav Petříček
Naše deváté třídy v roce 1966 si šly vydělat na školní výlet okopáváním řepy na poli. Řádky vedly od Stakorské silnice až k remízku a od něj až k novému hřbitovu. Tam a zpátky, užili jsme si legrace a udělali kus práce. I nějaká řepa tam zůstala.
Dnes můžeme jen nostalgicky vzpomínat a žasnout. Naše zem se mění v solární elektrárny, betonová parkoviště, obrovská obchodní centra, sklady od obzoru k obzoru, vydlážděná náměstí.
A to vše pro obyvatele této krásné země?
Nevím, jestli nás naše děti pochválí.
Jana Tichá