info@nasekosmonosy.cz
725 244 482
Naše Kosmonosy
Padesátá léta zanechala náměstí víceméně v klidu. Je nutno připomenout, že od roku 1947 do roku 1954 byly Kosmonosy součástí Mladé Boleslavi a nebojím se poznamenat, jeho opomíjeným předměstím. Teprve na konci těchto let dochází k jisté modernizaci infrastruktury. V roce 1959 byla rozsáhlou adaptací přízemí budovy s hospodou U lva zřízena samoobslužná prodejna čili "samoobsluha". To byl samozřejmě pokrok, i když sortiment tomu až tak neodpovídal. K tomu obecná poznámka: úplně první samoobsluha v Čechách byla v Praze roku 1955, v Liberci např. v až v roce 1958!
V dalším roce byla dokončena zásadní úprava náměstí. V brožuře "Kosmonosy včera a dnes", vydané r. 1963 u příležitosti 50. výročí jmenování obce městem, je k tomu emotivní zhodnocení: "Místo, které se stávalo v létě nevyčerpatelným zdrojem prachu a na jaře nebo na podzim blátivým močálem, se změnilo k nepoznání a vytvořilo vkusný a důstojný střed města". K nepoznání ano: nejenže byly pokáceny 4 vzrostlé lípy, ale zbourána byla i charakteristická památka - už zmíněná barokní výklenková kaplička. Zachován byl vrcholový kříž a tři sošky světců a ty umístěny v Loretě v ambitech. Bohužel časem došlo k jejich poškození, jedna byla posléze zrestaurována, ale nedlouho po sametové revoluci se záhadně ještě s jednou plastikou "ztratila". Vzácná dokumentační fotografie bourané kapličky je sice nekvalitní, ale jasně je vidět, že stromy byly káceny ve vegetační sezóně. Zmizel i obecní litinový vodovodní stojan (hydrant).
A ten pokrok na náměstí? Vydláždění kostkami je nutno považovat za velké plus i poměrně citlivý přístup k historii města v době, kdy se už začalo bezhlavě asfaltovat. Významná byla i výstavba "polyfunkční" přízemní budovy - autobusové čekárny s trafikou a bufetem. Měli dobré chlebíčky, tuším tři druhy. A pozor - byly zde zřízeny i první a zároveň poslední veřejné záchodky ve městě. Už jsem zapomněl, do kdy byly v provozu!?
Zajímavé je, že na pohlednicích byl motiv náměstí dříve vzácný, po této úpravě se prakticky neobjevil, alespoň v mé poměrně slušné sbírce ho postrádám. Tak alespoň předkládám pár fotografií s motivy náměstí ze šedesátých let od kosmonoského rodáka Karla Šípka, s citem pro objektivní zachycení atmosféry. On byl spoluautorem dnes již legendárních "fotonovin" ve vitríně na budově trafiky. V roce 1969 s rodinou emigroval do USA. Zajímavá je noční fotografie čekárny i s autobusem, tuším Škoda 706 RTO (zkratka: rámový trambusový osobní), populární a na svoji dobu technicky vyspělý typ, který byl vyráběn národním podnikem Karosa mezi lety 1958 až 1972.
Další snímek ukazuje odstraňování ledu ze střechy čekárny a dole "vlečňák" čili autobusový přívěs. Ten byl brzy ráno připojen k autobusu z Kněžmosta a nabral cestující do boleslavské škodovky.
Poslední dva snímky ukazují jednak žert, vzniklý asi po uzavírací hodině hospody U lva - přehození písmen nápisu na trafice. Za oknem je vidět nabídka časopisů té doby: Vlasta, Květy, populární abc (abíčko), vycházející podobně jako předchozí dodnes, dále Modelář a Československé rybářství. V okně nechybí Svět sovětů, ale naopak Mladý svět, který býval rychle vyprodán.
Další dvě fotky decentně zachycují "krádež veřejné zeleně" z parčíku s povinným záhonem ve tvaru pěticípé hvězdy.
Ještě se vracím k citované brožuře, kde je pro dnešní mladé lidi důležitá věta: " Je třeba vysoce ocenit úsilí většiny kosmonoských občanů, z nichž mnozí odpracovali celé stovky brigádnických hodin". Rozuměj: zadarmo a s nadšením. A nemyslím to úplně ironicky.
A co mohlo následovat v sedmdesátých letech? To naznačuje reprodukce návrhu územního plánu Mladé Boleslavi z roku 1979 a tedy i Kosmonos. Na krátké intermezzo samostatnosti totiž navázalo opětné připojení k Mladé Boleslavi v roce 1974 a s ním přišly velkolepé plány. A z nich na mne šla trochu hrůza. V navrhovaném územním plánu mělo být generálně přestavěno historické jádro města.
Nás by mělo zajímat, že ke zbourání byl určen hostinec U lva a spolu s náměstím "obětován" kruhovému nákupnímu středisku, zároveň by vznikla pozměněná křižovatka. Celkem by padlo několik desítek starých rodinných domů za vzniku moderních, vícepodlažních. Návrh naštěstí nevešel v platnost. Tady si dovolím připomenout širší urbanistické souvislosti proti proudu času: Mladá Boleslav - Praha - Paříž.
"Výrazný rozvoj automobilky v 60. letech stimuloval potřebu generální přestavby Mladé Boleslavi." Tolik citát z knihy "Deset z tisíce", tedy o deseti letech této přestavby v tisícileté Boleslavi. Tímto úkolem byl pověřen Krajský projektový ústav pro výstavbu - v Mladé Boleslavi reprezentoval kolektiv architektů pod vedením ak. arch. Osvalda Döberta, bezpochyby velmi talentovaného urbanisty, který"musel stavět z panelů, ale alespoň lidsky"! Začátkem šedesátých let byl "zahájen vítězný pochod pokroku - za Boleslav krásnější". O dosud nevídaném urbanistickém experimentu, mnohými velebeným, dalšími zatracován, se napsalo hodně u nás i v zahraničí. Zbourání řady historických památek, i když často v zuboženém stavu a vložení poměrně uniformní panelové zástavby bylo přirovnáváno ke kulturní genocidě a ztrátě historické identity města. Určitě se jeho koncepce promítla do citovaného návrhu územního plánu - ostatně i za ním stál KPÚ. Mohlo to u nás dopadnout jako v seriálu "Muž na radnici" z roku 1976, který se údajně Mladou Boleslaví a potom Kladnem inspiroval. Ale nesmíme zatajit, že podobný trend existoval již v minulosti. Způsob se může přirovnat k tzv. asanaci Prahy, kde během druhé poloviny 19. století byly zbořeny a přestavěny celé čtvrti. Příkladem necitlivé velkoplošné asanace byla likvidace pražského židovského ghetta! Jednalo se o jednu z největších podobných akcí své doby v evropských.
Ale ani tento proces nebyl úplně originální. Přestavba Paříže v letech 1852 až 1870 byla skutečně komplexní. Projekt se týkal všech oblastí jak v centru Paříže, tak i v jeho okrajových obvodech. Bylo strženo na 20 000 domů! I tato koncepce byla ve své době některými současníky silně kritizována. Pro dnešní urbanisty je důležitý fakt, že právě v této době vznikl koncept současného, zákonem podloženého regulačního plánu. Nařízení z roku 1859 umožnilo stavět domy do výše až 20 metrů a 20 metrů do šířky, ale střechy musely mít vždy sklon 45 stupňů. Vzhled fasád budov podél nových ulic byl rovněž regulován. Řadové domy musely mít stejně vysoká patra a stejné hlavní linie průčelí. Píši o tom zde proto, že je mi znám odpor řady občanů, včetně odborníků, k jakékoli urbanistické regulaci, tedy stanovení či respektování řádu nové výstavby v Kosmonosích.
A ještě zpět do Kosmonos. Nedlouho před rokem 1989 byla provedena přestavba "autobusového nádraží" v podobě, jak ho známě dodnes.
Poznámka: Za ochotné poskytnutí cenných historických podkladů děkuji ing. Vondrlíkové ze stavebního odboru městského úřadu. V archivu odboru jsou v tomto směru poklady!
Příště: Od sametové revoluce po velký požár.
